Eduard Ovčáček

Eduard Ovčáček je v rámci českého umění nejvýraznějším a nejsystematičtějším průzkumníkem fenoménu písma a písmových znaků. Je čelní představitel lettrismu u nás i ve světě. Patří ovšem i mezi průkopníky české vizuální poezie. K této experimentální poloze moderního básnictví se dostal na počátku 60. let prakticky současně s Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou.

Jeho rozsáhlé výtvarné dílo zahrnuje obrazy, plastiky, dřevěné reliéfy, koláže, asambláže, kresby a grafiku v širokém spektru grafických technik: od leptu a strukturální grafiky až k serigrafii (sítotisku) a počítačové grafice, resp. digitálnímu tisku.

Písmo a znaky jsou přítomné prakticky v celé jeho umělecké tvorbě. Dalším osobitým rysem jeho tvůrčí práce bylo vpalování rozžhavených kovových liter (a také číslic) do dřeva a papíru. Vytvářel tak pro něj charakteristické propalované koláže. Vedle této "suché a horké" technologie používal vlastní "mokrou a studenou" technologii v podobě papírmaše (papír rozemletý na kaši s pojidlem a barvou), aplikovanou na plátno nebo tvarovanou do podoby fragmentů a torz ženského těla.

Součástí jeho rozsáhlé práce jsou také umělecké akce v exteriéru a rozmanité interiérové instalace. Záznamy se dochovaly v podobě fotografií a videofilmů.